Námořnictvo

Námořnictvo Sovětského svazu (VMF, ВМФ – Военно-Морской Флот СССР) procházelo od poloviny 30. let rozsáhlou modernizací. V rámci této modernizace bylo jednotlivým loďstvům a flotilám dodáno velké množství nových plavidel – řadových lodí, křižníků, torpédoborců a ponorek.

Již na počátku 30. let byl přijat plán na nákup nových námořních plavidel v Itálii, avšak po neúspěšném jednání s italskou vládou bylo rozhodnuto, že Sovětský svaz zmodernizuje svoje námořnictvo vlastními silami. Proto tehdejší lidový komisař vojenského námořnictva Klimentij Vorošilov schválil projekt vývoje a výroby moderních námořních plavidel přímo v sovětských závodech (například zatímco křižníky projektu „P-26“ byly vybaveny turbínami z dovozu, křižníky řady „P-26 bis“ již měly turbíny sovětské výroby).

Přestože i v průběhu Velké vlastenecké války sloužily na mořích také starší typy plavidel (z nichž některé pocházely ještě z dob carského impéria), nově postavené křižníky, torpédoborce a ponorky významně posílily bojeschopnost sovětského námořnictva.

Křižníky

V rámci projektu „P-26“ byly postaveny lehké dělostřelecké křižníky „Kirov“ a „Vorošilov“. Křižník „Kirov“ byl postaven v roce 1935 a spuštěn na vodu v roce 1936. Sloužil v sestavě Baltského flotu. Na počátku Velké vlastenecké války se účastnil obrany Tallinu a Kronštadtu. V letech 1942 – 1944 byl využit při obraně Leningradu. Křižník „Vorošilov“ byl postaven v roce 1935 a spuštěn na vodu v roce 1937. Sloužil v sestavě Černomořského flotu. V roce 1941 se účastnil obrany Sevastopolu, poté se přemístil do přístavu Novorossijsk, odkud podnikal bojové plavby v letech 1942 – 1944. V roce 1944 se opět vrátil do Sevastopolu.

křižník P-26 „Kirov“ (Киров) v r. 1939

Srovnání parametrů křižníků P-26 „Kirov“ a P-26 „Vorošilov“

* standardní výtlak - hmotnost lodě s úplnou posádkou, motory a vybavením, připravené k vyplutí na moře, včetně výzbroje a munice, výstroje, zásob a pitné vody, ale bez paliva a náhradní vody do kotlů

** normální výtlak - hmotnost lodě s úplnou posádkou, motory a vybavením (včetně letadel, jsou-li součástí výzbroje), se 3/4 munice, připravené k vyplutí na moře, včetně 1/4 paliva, 1/2 maziv, potravin a pitné vody, bez náhradní vody do kotlů

*** plný výtlak - maximální hmotnost plně naložené lodě s úplnou posádkou, s motory a s veškerým vybavením, připravené k vyplutí na moře

V rámci projektu „P-26 bis“ byly postaveny křižníky „Maksim Gorkij“, „Molotov“, „Kalinin“ a „Kaganovič“. Křižník „Maksim Gorkij“ byl spuštěn na vodu v roce 1938, křižník „Molotov“ v roce 1939, křižník „Kalinin“ v roce 1942 a křižník „Kaganovič“ v roce 1944. Křižník „Maksim Gorkij“ sloužil v sestavě Baltského flotu, křižník „Molotov“ v sestavě Černomořského flotu a křižníky „Kalinin“ a „Kaganovič“ v sestavě Tichooceánského flotu.

křižník P-26 bis „Maksim Gorkij“ (Максим Горький) v r. 1941

křižník P-26 bis „Molotov“ (Молотов) v r. 1942

Základní parametry křižníků „P-26 bis“

Srovnání výzbroje křižníků „P-26 bis“

Torpédoborce

Ve druhé polovině 30. let bylo postaveno několik desítek moderních torpédoborců typu P-7 a P-7 U. Tato plavidla byla určena k boji s nepřátelskými ponorkami, letadly a loděmi, k doprovodu a k ochraně námořních konvojů a k dělostřelecké podpoře výsadkových operací. Torpédoborce řady P-7 a P-7 U byly námořnictvu postupně dodávány v letech 1936 - 1942.

torpédoborec P-7 U „Storoževoj“ (Сторожевой), stav v r. 1940

torpédoborec P-7 „Gremjaščij“ (Гремящий), stav v r. 1942

torpédoborec P-7 U „Soobrazitělnyj“ (Сообразительный), stav v r. 1943

torpédoborec P-7 „Razumnyj“ (Разумный), stav v r. 1943

torpédoborec P-7 „Bodryj“ (Бодрый), stav v r. 1945

Ponorky

K ponorkám nového typu, jimiž disponovaly vojenské námořní síly SSSR během Velké vlatenecké války patřilo několik předválečných ponorek typu „P“ - Pravda (П, Правда) z počátku 30. let a dále ponorky typu „Šč“ - Štika (Щ, Щука) postavených v letech 1932 - 1940.
Stavba ponorek typu Šč pokračovala i po vypuknutí války. K dalším válečným typům patřily ponorky typu „K“ - Krejserskaja (К, Крейсерская) a typu „S“ - Střední (С, Средняя).

Ponorky typu „P“

ponorka P-3 „Jiskra“ v době zkoušek

ponorka P-3 na počátku Velké vlastenecké války (léto 1941)

ponorka P-3 u Leningradu, 1942

Ponorky typu „Šč“

ponorka Šč-215 v roce 1943

ponorka Šč-16 v roce 1942

ponorka Šč-402 v roce 1943

Ponorky typu „S“

ponorka typu S-1 v roce 1936

ponorka typu S-7 v roce 1941

ponorka typu S-51 v roce 1944

Ponorky typu „K“

ponorka typu „K“ se standardním nátěrem

ponorka typu „K“ se zimním nátěrem

Zpět na stránku Technika

Zpět na stránku Rudá armáda (RKKA)