Obrněná technika
Tanky
Na počátku Velké vlastenecké války měla Rudá armáda ve výzbroji lehké tanky T-26 o hmotnosti 8 až 10 tun s 15 mm pancířem, vyzbrojené kanónem ráže 45 mm a kulometem.
lehký tank T-26 vz. 1938 s rámovou rádiovou anténou na věži
Dále měla k dispozici tanky řady BT o hmotnosti 11 – 14,5 tuny a síle pancíře 20 mm vyzbrojené rovněž 45 mm kanónem a jedním až dvěma kulomety. Jednalo se o tzv. rychlý tank, který dosahoval rychlosti 50 až 70 km/h, což byl téměř dvojnásobek ve srovnání s T-26.
lehký tank BT-5, Západní front, r. 1941
lehký tank BT-7, 1. motostřelecká dělnická divize (dobrovolnická), 1941
trojúhelník na střeše, nezatřený kamuflážní barvou, sloužil lepšímu rozpoznání vlastních tanků letectvem
Z roku 1940 pochází lehký tank T-50, který zahájil řadu zmodernizovaných lehkých tanků. Oproti starším typům byl lépe opancéřovaný (37 mm), avšak i přes vyšší hmotnost dosahoval také vyšší rychlosti (až 60 km/h). V průběhu války byl vyvinut lehký průzkumný tank T-60 vyzbrojený 20 mm kanónem a později T-70 vyzbrojený 45 mm kanónem a kulometem.
tank T-60, 61. samostatná tanková brigáda, Leningradský front, r. 1943
lehký tank T-70, zima 1942 - 1943
Střední tanky byly zastoupeny starším typem T-28 o hmotnosti 31 – 32 tun, se sílou pancíře 30 – 50 mm, vyzbrojeným kanónem ráže 76 mm a 3 až 4 kulomety. Za války se však používaly převážně již pouze k výcvikovým účelům.
střední tank T-28 v době zkoušek kamufláže na polygonu NIBT, léto 1939 - podzim 1941
Na základě zkušeností s využitím tanků na bojištích španělské občanské války konstruktéři Koškin, Morozov a Kučerenko zkonstruovali nový typ středního tanku T-34, který byl ve své kategorii nejlepším na světě. Měl hmotnost 25 - 28 tun, pancéřování 45 – 52 mm a byl vyzbrojen kanónem ráže 76 mm a dvěma kulomety. Dosahoval rychlosti až 54 km/h.
střední tank T-34 se svařovanou věží, r. 1941
střední tank T-34 s litou věží, r. 1941
střední tank T-34 se svařovanou věží, tříbarevná kamufláž, léto 1941
První dodávky T-34 získala Rudá armáda až krátce před vypuknutím Velké vlastenecké války v roce 1941. Později byla zavedena zdokonalená verze tanku T-34/85 vyzbrojená kanónem ráže 85 mm, jehož pancéřování bylo na některých místech zesíleno na 75 (boky věže) až 90 mm (čelo věže) a hmotnost tanku se zvýšila na 30 – 32 tun.
střední tank T-34/85 vz. 1944, 95. tanková brigáda 9. tankového sboru, květen 1945
Jiná skupina konstruktérů vytvořila roku 1939 těžký tank KV o hmotnosti 47,5 tuny, s na svou dobu mohutným pancířem o síle 75 – 95 mm, který byl později ještě zesílen na 105 mm. Tank byl vyzbrojen 76 mm kanónem (u pozdějších variant 85 mm kanónem) a 2 – 3 kulomety.
Později vznikla varianta KV-2 o hmotnosti 52 tun, s pancéřováním 75 – 110 mm, vyzbrojená houfnicí ráže 152 mm a rovněž 2 – 3 kulomety. Stroj dosahoval rychlosti 34 km/h.
těžký tank KV-1 vz. 1941, rok 1942
těžký tank KV-1 vz. 1942, Kalininský front, zima 1942
těžký tank KV-1, 12. gardový tankový pluk 1. gardové motostřelecké divize, Západní front, únor 1942
těžký tank KV - plamenometný, 503. samostatný plamenometný tankový prapor, Volchovský front, léto 1942
Dalším typem těžkého tanku byl tank IS, vyráběný od roku 1940. První varianta, IS-1, měla hmotnost 46 tun, s pancéřováním o síle až 100 mm. Výzbroj tvořil 85 mm kanón a 3 kulomety. Stroj dosahoval rychlosti 37 km/h.
těžký tank IS-1, 8. gardový tankový pluk, Ukrajina, prosinec 1943
těžký tank IS-2, 12. tanková brigáda, Karpatsko-dukelská operace, září 1944
Verze IS-2 z roku 1943 se lišila především výzbrojí, kterou představoval 122 mm kanón, 3 lehké a 1 těžký kulomet. Další verze tanku, IS-3, byla vyvinuta již v závěru války, ale první série sjela z pásů až v květnu 1945, takže do bojů Velké vlastenecké války již tanky IS-3 nezasáhly.
Významy zkratek v názvech tanků:
BT – bystrochodnyj tank, rychlý tank (БТ, быстроходный танк)
KV – Klim(-ent) Vorošilov (КВ, Клим/-ент Ворошилов)
IS (JS) – Josif Stalin (ИС, Иосиф Сталин)
Obrněné automobily
Na začátku Velké vlastenecké války měla RKKA ve výzbroji také velké množství obrněných automobilů různých typů, převážně ze 30. let. K těm modernějším patřil typ BA-10, jehož se v letech 1938 – 1941 vyrobilo téměř 3 500 kusů. Automobil měl hmotnost 5 tun a byl lehce pancéřovaný (síla pancíře do 10 mm). Na silnici dosahoval rychlost 52 km/h. Byl vyzbrojen 45 mm kanónem a dvěma lehkými kulomety. Byl určen pro čtyřčlennou posádku.
obrněný automobil BA-10
obrněný automobil BA-10 se zimní kamufláží
Roku 1942 byla zahájena výroba nového typu lehkého obrněného automobilu BA-64, jehož se v letech 1942 – 1945 vyrobilo více než 9 000 kusů. Hmotnost činila 2,36 tuny, vůz měl pancíř o síle 7 – 9 mm a dosahoval rychlosti až 80 km/h. Výzbroj tvořil jeden kulomet. Vůz byl určen pro dvoučlennou posádku.
obrněný automobil BA-64
Význam zkratek:
BA – broňeavtomobil, obrněný automobil (БА, бронеавтомобиль)
Samohybná děla
Během války začaly armády zúčastněných zemí zavádět novou zbraň – samohybná děla. V průběhu války se totiž ukázalo, že vojska potřebují takové stroje, které by se pohyblivostí a průchodností terénem vyrovnaly tankům, ale převyšovaly by je mohutností palby. Také v RKKA byl od roku 1942 zaváděn tento nový druh zbraně.
První sovětský typ samohybného děla se nazýval SU-76 a vznikl namontováním 76,2 mm divizního kanónu vz. 1942 (ZIS-3) na podvozek lehkého tanku T-70. Hmotnost samohybného děla činila 11 tun, pancéřování dosahovalo síly 35 mm (čelní pancíř korby). Samohybné dělo dosahovalo nejvyšší rychlosti 44 km/h.
SU-76, rok 1942
Mohutnějším typem samohybného děla bylo SU-122 dodávané Rudé armádě od r. 1943. Mělo podvozek tanku T-34 a 122 mm houfnici M-30 S. Hmotnost činila 29,6 tuny, pancéřování dosahovalo síly až 45 mm, nejvyšší rychlost samohybného děla 55 km/h.
SU-122 v pozdějším provedení
Další typ, SU-152 byl zkonstruován na podvozku tanku KV, jeho výzbroj tvořil 152 mm kanón vz. 1943. Síla pancíře byla na nejexponovanějších místech 60 až 75 mm, hmotnost vozidla činila 45,5 tuny.
SU-152 na podvozku těžkého tanku KV
Typ SU-85 se vyráběl v letech 1943-1944 a byl zkonstruován rovněž na podvozku tanku T-34. Výzbroj tvořil 85 mm kanón D-5 S. Samohybné dělo mělo hmotnost 29,2 tuny, s pancéřováním 45 až 60 mm, na silnici dosahovalo rychlosti 55 km/h.
SU-85, rok 1944
Další dva typy samohybných děl byly konstruovány na podvozku tanku IS (Josef Stalin). jednalo se o ISU-122 a ISU-152. První jmenovaný byl vyzbrojen 122 mm kanónem A-19 S, druhý pak 152 mm houfnicí vz. 1937/43. Oba typy měly hmotnost 46 tun, maximální sílu pancíře 100 mm a dosahovaly nejvyšší rychlosti 35 až 40 km/h.
ISU-122, 3. tanková skupina 2. Běloruského frontu, 1945
ISU-152, rok 1944
V závěru války obdržela Rudá armáda ještě jeden typ, a to SU-100. Jednalo se o nejdokonalejší a nejspolehlivější dělostřeleckou zbraň ve výzbroji RKKA. Samohybné dělo bylo zkonstruováno na podvozku T-34 a vyzbrojeno 100 mm tankovým dělem vz. 1944 s dostřelem až 15 000 m. Hmotnost činila 32 tun, síla pancíře až 75 mm, nejvyšší rychlost na silnici dosahovala 50 km/h.
SU-100, 13. armáda 1. Ukrajinského frontu, 1945
Význam zkratek v názvech samohybných děl:
SU – samochodno-artillerijskaja ustanovka (СУ, самоходно-артиллерийская установка)
ISU – Josif Stalin ustanovka (ИСУ, Иосиф Сталин установка)
Zpět na stránku Rudá armáda (RKKA)