Výzbroj
Pušky
Hlavní ruční zbraní RKKA byla na počátku Velké vlastenecké války 7,62 mm Mosinova opakovací puška (vintovka) vz. 1891/1930, která vznikla modernizací staršího typu vz. 1891.
Základní charakteristiky
| ráže | 7,62 mm |
| rozměr projektilu | 7,62 x 54 mm |
| hmotnost bez bodáku | 3,8 kg |
| hmotnost s bodákem | 4,1 kg |
| délka zbraně bez bodáku | 1 240 mm |
| délka zbraně s bodákem | 1 670 mm |
| délka hlavně | 730 mm |
| objem zásobníku | 5 (4 + 1) |
| účinný dostřel | 2 000 m |
| počáteční rychlost střel | 870 m/s |
Poznámka: puška Mauser vz. 1898, která byla hlavní zbraní pěchoty v armádě nacistického Německa, měla větší ráži (7,92 mm) než tato sovětská zbraň, ale počáteční rychlost střely u ní byla nižší (760 m/s).
Na Mosinovu pušku se nasazoval bodák vz. 1930.
| typ bodáku | tulejový čtyřhranný |
| celková délka | 500 mm |
| délka čepele | 430 mm |
| hmotnost | 300 g |
Ve zkrácené variantě se Mosinova puška vyráběla jako 7,62 mm karabina vz. 1938 a vz. 1944, obě s hlavní zkrácenou na 510 mm a účinným dostřelem 1 000 m. Karabina vz. 1938 se používala bez bodáku, karabina vz. 1944 byla vybavena nesnímatelným sklopným bodákem (viz obrázek níže).
V průběhu války byly 7,62 mm opakovací pušky vz. 1891/1930 průběžně nahrazovány samopaly, jejich výroba byla ukončena v roce 1945, ale v armádě se používaly ještě do konce 50. let.
Samonabíjecí pušky
Jako vůbec první armáda na světě byla RKKA vyzbrojena samonabíjecími puškami, avšak jejich počet byl mnohem nižší, než počet klasických opakovacích pušek vz. 1891/1930. První typ představovala 7,62 mm samonabíjecí puška AVS-36 (avtomatičeskaja vintovka Simonova, автоматическая винтовка Симонова) se zásobníkem na 15 ran. Vyrobilo se přibližně pouze 35 000 těchto zbraní, poté byly nahrazeny modernějšími a spolehlivějšími typy řady SVT.
V roce 1938 byl zaveden typ SVT-38 (samozarjadnaja vintovka Tokarjeva, самозарядная винтовка Токарева) se zásobníkem na 10 ran. Modernizovaná verze této zbraně nesla označení SVT-40. Vyráběla se rovněž v kratší a lehčí verzi jako karabina vz. 1940. Rudé armádě bylo v předvečer Velké vlastenecké války a na jejím počátku dodáno přibližně 1 600 000 těchto zbraní, avšak záhy se místo ní začala vyrábět ještě účinnější zbraň – samopal.
Všechny typy samonabíjecích pušek byly vybaveny novým typem bodáku. S optickým zaměřovačem se užívaly rovněž jako odstřelovačské zbraně.
samonabíjecí AVS-36 (nahoře) a SVT-38/40 s optikou (dole)
Srovnání AVS-36 a SVT-38:
| AVS-36 | SVT-38 | |
| ráže | 7,62 mm | 7,62 mm |
| rozměr projektilu | 7,62 x 54 mm | 7,62 x 54 mm |
| hmotnost bez bodáku a zásobníku | 4,05 kg | 3,6 kg |
| hmotnost s bodákem a zásobníkem | 5,27 kg | 4,3 kg |
| délka zbraně bez bodáku | 1 260 mm | 1 226 mm |
| délka zbraně s bodákem | 1 520 mm | 1 465 mm |
| délka hlavně | 612 mm | 625 mm |
| objem zásobníku | 15 | 10 |
| nejvyšší dostřel | 3 000 m | 3 200 m |
| účinný dostřel | 1 500 m | 1 500 m |
| počáteční rychlost střel | 840 m/s | 830 m/s |
Samopaly
Nejoblíbenější zbraní pěchoty se stal samopal. Na počátku Velké vlastenecké války se v RKKA používaly dva typy samopalů – PPD-40 a PPŠ-41. První z nich byl již na počátku války stažen z výroby pro příliš složitou konstrukci, zato druhý se stal legendou. Od r. 1943 se zaváděl další typ samopalu, PPS-43. Na rozdíl od předchozích typů měl místo pažby sklopnou ramenní opěrku a namísto bubnového zásobníku schránkový (u PPŠ-41 bylo možno použít bubnový i schránkový zásobník).
Zde je srovnání jednotlivých typů samopalů:
| PPD-40 | PPŠ-41 | PPS-43 | |
| ráže | 7,62 mm | 7,62 mm | 7,62 mm |
| hmotnost (bez zásobníku) | 3,6 kg | 3,5 kg | 3,04 kg |
| kadence | 100 – 120 ran/min | 100 – 120 ran/min | 100 – 120 ran/min |
| objem zásobníku | 71 | 71/35 | 35 |
| počáteční rychlost střelby | 500 m/s | 500 m/s | 500 m/s |
Významy zkratek v názvech samopalů:
PPD-40 – Pistoljet-pulemjot Děgťjarjova (Пистолет-пулемёт Дегтярёва) vzor 1940
PPŠ-41 – Pistoljet-pulemjot Špagina (Пистолет-пулемёт Шпагина) vzor 1941
PPS-43 – Pistoljet-pulemjot Sudajeva (Пистолет-пулемёт Судаева) vzor 1943
Schéma 7,62 mm samopalu PPŠ-41
Samopal se brzy stal hromadně používaným druhem ruční zbraně. U střeleckých divizí RKKA se během 4 let Velké vlastenecké války zvýšil počet samopalů na 21-násobek původního množství.
Kulomety
Po celou dobu války byla RKKA vyzbrojena vynikajícím lehkým kulometem DP, který byl navržen v roce 1927 a dodáván od r. 1928. Modernizace zbraně z roku 1944 přinesla několik úprav, a to zejména nové uložení pružiny, změnu tvaru pažby a doplnění pistolové pažby (kterou předchozí verze neměly).
lehký kulomet typu DP, vz. 1927
lehký kulomet typu DP-M, vz. 1944
| ráže | 7,62 mm |
| rozměr projektilu | 7,62 x 54 mm |
| hmotnost s dvojnožkou | 9.12 kg |
| hmotnost diskového zásobníku (plného) | 2,7 kg |
| délka zbraně | 1 270 mm |
| délka hlavně | 604,5 mm |
| kadence | 600 ran/min |
| nejvyšší dostřel | 2 500 m |
| účinný dostřel | 800 m |
| počáteční rychlost střely | 840 m/s |
Na počátku Velké vlastenecké války měla Rudá armáda k dispozici těžké kulomety Maxim vzor 1910 s kolečkovým podvozkem. Jednalo se o vodou chlazený kulomet. Modernější typ DŠK byl vyáběn od r. 1938 a byl již chlazený vzduchem. Nový typ SG-43 zavedený v průběhu války byl již vzduchem chlazený, byl podstatně lehčí, kromě kolečkového podvozku měl i verzi s trojnožkou a měl celkově jednodušší konstrukci.
těžký kulomet typu Maxim vzor 1910
těžký kulomet typu DŠK
těžký kulomet typu SG-43
Srovnání jednotlivých typů těžkých kulometů:
| Maxim vz. 1910 | DŠK | SG-43 | |
| ráže | 7,62 mm | 12,7 mm | 7,62 mm |
| hmotnost bez podvozku | 20,3 kg | 33,5 | 13,5 kg |
| hmotnost s podvozkem | 64,3 kg | 157 kg | 36,9 kg |
| délka hlavně | 721 mm | 1 070 mm | 665 mm |
| kadence | 600 ran/min | 600 ran/min | 700 ran/min |
| nejvyšší dostřel | 3 000 m | 3 500 m | 2 300 m |
| počáteční rychlost střely | 740 m/s | 840 - 860 m/s | 855 m/s |
Význam zkratek v názvech kulometů:
DP – Ďegťjarjova Pjechotnyj (ДП, Дегтярёва Пехотный)
DŠK – Ďegťjarjova–Špagina Krupnokalibernyj (ДШК, Дегтярёва–Шпагина крупнокалиберный)
SG – Stankovyj Gorjunova(СГ, Станковый Горюнова)
Protitankové pušky
K boji proti tankům se na počátku velké vlastenecké války (kromě protitankových děl) používaly také na svou dobu velmi účinné protitankové pušky typů PTRD vz. 1941 a PTRS vz. 1941 určené pro dvojčlennou obsluhu. Těmito zbraněmi bylo možné spolehlivě zlikvidovat německé lehké tanky PzKpfW II. a III. a střední tank PzKpfW IV. Se zavedením silněji pancéřovaných tanků Panter a Tiger se protitankové pušky přestávaly používat a jejich úlohu již zcela převzalo protitankové dělostřelectvo.
protitanková puška PTRD-41 (nahoře) a PTRS-41 (dole)
Srovnání protitankových pušek PTRD-41 a PTRS-41:
| PTRD-41 | PTRS-41 | |
| ráže | 14,5 mm | 14,5 mm |
| hmotnost | 17,3 kg | 20,9 kg |
| délka zbraně | 2 000 mm | 2 108 mm |
| kadence | 8 - 10 ran/min | 15 ran/min |
| počáteční rychlost střely | 1 012 m/s | 1 012 m/s |
Význam zkratek v názvech protitankových pušek:
PTRD – Protivotankovoje ružjo Ďegťjarjova (ПТРД, Противотанковое ружьё Дегтярёва)
PTRS – Protivotankovoe ružjo Simonova (ПТРС, Противотанковое ружьё Симонова)