Josif Vissarionovič Stalin
Josif Vissarionovič Stalin (1878 - 1953), v době Velké vlastenecké války vrchní velitel ozbrojených sil Sovětského svazu a předseda Státního výboru obrany.
Stalin byl politicky činný již před 1. světovou válkou jako člen a funkcionář sociálně demokratické strany (RSDRP), byl jedním z hlavních spolupracovníků novin Pravda. V roce 1912 začal místo rodného příjmení Džugašvili používat pseudonym Stalin. Carským režimem byl za svoji opoziční činnost poslán v r. 1913 do vyhnanství na Sibiř, odkud se vrátil po únorové revoluci 1917. V období mezi únorovou a říjnovou revolucí byl členem Ústředního výboru Ruské sociálně demokratické dělnické strany bolševiků a věnoval se organizační a žurnalistické činnosti a aktivně se podílel na přípravě Velké říjnové socialistické revoluce.
Po říjnové revoluci se stal členem nové vlády - Rady lidových komisařů. V letech 1918 - 1919 byl členem Revoluční vojenské rady sovětského Ruska (RSFSR). Právě v době občanské války získal Stalin značné zkušenosti s velením svazkům vojsk. Proslavil se při obraně města Caricynu, který byl později přejmenován na Stalingrad (toto jméno město neslo v letech 1925 - 1961). Na rozdíl od německého nacistického diktátora A. Hitlera, který prošel první světovou válkou jako pouhý svobodník, J.V. Stalin ve stejné a o něco málo pozdější době prokázal schopnost velet rozsáhlým vojenským operacím.
V letech následujících po občanské válce byl J.V. Stalin funkcionářem Ruské komunistické strany bolševiků - RKP(b) a členem různých politických a vojensko-politických orgánů. Po smrti V.I. Lenina se Stalin účastnil vnitrostranických bojů, z něhož nakonec v roce 1927 vyšel vítězně. Stal se předsedou Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků - VKP(b). V roce 1929 vyhlásil rozsáhlý program industrializace, kolektivizace a kulturní revoluce v Sovětském svazu. V dobách kolektivizace zemědělství v západních oblastech Ukrajiny a Běloruska vypukl v r. 1932 hladomor, o němž řada historiků soudí, že byl uměle vyvolán právě na příkaz Stalina. V každém případě došlo k poklesu zemědělské produkce. Úspěšnější byl program industrializace, kdy první pětiletý plán, v jehož rámci bylo vybudováno 1 500 nových průmyslových podniků, byl splněn již po 4 letech a 3 měsících. Právě industrializace Sovětského svazu měla zásadní význam pro zvýšení jeho obranyschopnosti, což se projevilo během Velké vlastenecké války. Jako převážně agrární země, jíž byl do přelomu 20. a 30.let, by totiž Sovětský svaz stěží mohl účinně čelit vpádu vojsk nacistického Německa.
Od závěru 20. let byli pronásledováni skuteční či domnělí odpůrci Stalinem zavedeného nového kursu. Represivní opatření zasáhla řadu nejvyšších politických činitelů i vysokých důstojníků Dělnicko-rolnické Rudé armády. K nejznámějším obětem represivních opatření patřil maršál Sovětského svazu Michail Tuchačevskij, který byl popraven v létě roku 1937 (moderní historické bádání vede k závěrům, že na likvidaci Tuchačevského se podílela tajná služba nacistického Německa pod vedením R. Heydricha, která proti Tuchačevskému vyrobila falešné důkazy a tyto podstrčila sovětské vládě s cílem připravit Sovětský svaz o vynikajícího vojevůdce).
Na počátku II. světové války Stalin usiloval o udržení míru s nacistickým Německem, které bylo zároveň nejvýznamnějším obchodním partnerem Sovětského svazu (za rok 1940 směřovalo do Německa 52% sovětského exportu). Ještě v předvečer války (23. srpna 1939) byla uzavřena Smlouva o neútočení mezi Německem a SSSR (někdy též nazývána Pakt Molotov - Ribbentrop). V září 1939 byla mezi oběma státy uzavřena taktéž smlouva o společné hranici.
J.V. Stalin učinil všechna opatření k odvrácení případné německé agrese a Sovětský svaz své závazky vůči Německé říši plnil. Přesto však nacistické Německo všechny uzavřené smlouvy svévolně porušilo vojenským vpádem na území Sovětského svazu dne 22. června 1941. Začala Velká vlastenecká válka.
V rozporu s tím, co prohlašoval N.S. Chruščov na XX. sjezdu KPSS v roce 1956 o Stalinově údajném panikaření po vypuknutí války, ukazují novější historické výzkumy (např. A. Axel, B. Fugate a L. Dvoreckij aj.), že Stalin byl o nepřátelském vpádu předem informován a již během prvních dnů války aktivně řídil obranu Sovětského svazu. Dne 30.6. 1941 se stal předsedou Státního výboru obrany, na počátku srpna téhož roku jej Prezidium Nejvyššího Sovětu SSSR jmenovalo vrchním velitelem ozbrojených sil Sovětského svazu.
Velký význam pro vývoj situace na frontě v prvním roce války mělo Stalinovo rozhodnutí setrvat v Moskvě, ačkoliv město se nacházelo ve stavu ohrožení. Svým osobním příkladem dodal naději miliónům moskevských občanů a posílil jejich víru v to, že hlavní město Sovětského svazu se ubrání. Přestože nepřítel se nacházel pouhých několik desítek kilometrů od Moskvy, dne 7. listopadu 1941 se na Rudém náměstí uskutečnila přehlídka k 24. výročí VŘSR, na níž Stalin vystoupil s veřejným projevem.
7. listopadu 1941, přehlídka na Rudém náměstí v Moskvě, na níž vystoupil s projevem J.V. Stalin;
z této přehlídky odcházely jednotky přímo na frontu
Představitelé vrchního velení RKKA i velitelé jednotlivých frontů vysoce kladně hodnotili Stalinovy schopnosti při organizaci obrany a velkých vojenských operací, a to i v době po smrti Stalina, kdy už na něj teoreticky i prakticky nemuseli brát žádné ohledy. Kladné hodnocení Stalinových vojevůdcovských schopností ostře kontrastuje s názory většiny představitelů vrchního velení vojsk nacistického Německa, kteří v soukromí či po skončení války kritizovali svého diktátora A. Hitlera za to, že svými nekompetentními rozhodnutími a nesmyslnými požadavky způsobil řadu potíží při plánování i realizaci německých vojenských operací.
Od roku 1943 se J.V. Stalin účastnil jednání s představiteli USA a Velké Británie, prezidentem Rooseveltem (později s jeho nástupcem Trumanem) a britským ministerským předsedou Churchillem. Tato jednání probíhala v Teheránu (listopad - prosinec 1943) a na Jaltě (únor 1945), po skončení Velké vlastenecké války, ale za probíhající II. světové války ještě v Postupimi (červenec - srpen 1945).
Dne 9. května 1945 se J.V. Stalin obrátil k sovětským občanům v projevu, v němž oznámil vítězství nad nacistickým Německem ve Velké vlastenecké válce.
Ještě osm let po skončení války J.V. Stalin zastával nejvyšší stranické a politické funkce.