Pomník Zoji Kosmoděmjanské (Памятник Зое Космодемьянской)
Zoja Kosmoděmjanská se narodila v roce 1923 v učitelské rodině. V říjnu roku 1941 se jako dobrovolnice přihlásila na frontu. Nejprve prošla základním výcvikem a poté byla zařazena do výzvědné a diverzní jednotky Partyzánského oddílu č. 9903 při Štábu Západního frontu. Již v listopadu 1941 byla odvelena do oblasti Volokolamska, kde měl její oddíl za úkol zaminovat přístupové cesty směrem k ohrožené Moskvě.
Při plnění diverzní akce ve vesnici Petriščevo byla Zoja Kosmoděmjanská dne 28. listopadu 1941 ve večerních hodinách zadržena místním kolaborantem, bývalým kulakem Sviridovem, který ji předal nepřátelským vojákům. Nacisté podrobili Kosmoděmjanskou krutému mučení, ta však nic neprozradila, a tak pro ni Němci nakonec postavili šibenici.
Před popravou, když už měla na krku provaz, podle svědectví očitých svědků Kosmoděmjanská pronesla ke shromážděným vesničanům: „Občané, co stojíte a díváte se na mě? Nemusíte mě litovat, moje smrt je mým úspěchem. Cožpak to není štěstí, smět položit život za vlast a za Stalina? Soudruzi, vítězství bude naše!“
Poté se obrátila k přítomným německým vojákům: „Němečtí vojáci, raději se vzdejte, dokud je čas! Sovětský svaz je neporazitelný a ani vy jej neporazíte! Nezáleží na tom, kolik nás pověsíte, protože nás je dvě stě milionů – a všechny nás pověsit nemůžete! A za mne se vám naši soudruzi pomstí!“ Už když měla oprátku zadrhnutou kolem krku, z posledních sil ještě vykřikla: „Sbohem, soudruzi! Bojujte, nebojte se! S námi je Stalin! Stalin přijde!“
A s těmito slovy na rtech Zoja Kosmoděmjanská zemřela.
Posmrtně jí byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu.
Pomník Zoji Kosmoděmjanské u Petriščeva
V současné době se v různých zemích nachází 7 muzeí a téměř 50 pomníků Zoji Kosmoděmjanské. Nejznámější z nich byl zbudován v roce 1957 a nachází se na 86. kilometru tzv. Minské silnice nedaleko vesnice Petriščevo, na místě, kde Kosmoděmjanská zahynula. Bronzová socha na žulovém podstavci znázorňuje Zoju Kosmoděmjanskou stojící s rukama svázanýma za zády, se vztyčenou hlavou, jakoby pronášející svá poslední slova. Autory pomníku jsou sochaři O.A. Ikonnikov a V.A. Fjodorov a architekt A. Kaminskij.